Poslední majitelé se před přírodní zkázou hradu stačili natolik zadlužit neúspěšným podnikáním a těžbou stříbra v okolí Třeště, že veškeré statky musely být rozprodány nebo pronajaty. Osud hradu byl zpečetěn v pozdním létě roku 1771.
Bylo to za neobvykle silné bouře, která tehdy postihla okolní krajinu. Ničivý živel, obvykle přicházející do těchto končin od rakouské strany, se tentokráte nespokojil pouze s uražením rohu hradní věže jako před třemi lety. Prudký úder blesku urazil jihozápadní roh strážní věže a způsobil navíc silný požár. Silný vítr podporoval šíření ohně a a střešní šindel rychle podléhal ničivé moci plamenů. V krátké době lehly popelem všechny hradní střechy, uřednictvo se muselo přestěhovat do blízké hájovny pod hradem a nastal čas všeobecného pustošení. To co nedokonali lidé bylo v hradu ponecháno napospas živlům, majitel neměl peněz na jeho opravu. Posledním majitelem Landštejna byl jistý Leopold Wenzel-Sternbach, a to až do roku 1945, v jeho majetku zůstalo i Staré Město pod Landštejnem a Třešť.
Péčí státní památkové péče se podařilo hrad částečně zrekonstruhovat a opravit a je nyní přístupný návštěvníkům, kterých zde každoročně projdou desetitisíce.